Oregon / fotky

Začalo jaro, přestalo pršet, což znamená, že konečně můžeme dělat spoustu věcí venku, jezdit na výlety... Oregon je vážně nádhernej, tak s váma chci sdílet aspoň některý z fotek.

Crown Point

Latourell Falls

Mosier

Mt. Hood - Timberline

Lost Lake

Painted Hills

Portland

PROM

Sto let jsem nic nenapsala, můj exchange rok se chýlí ke konci, děláme spoustu věcí, užívám si Ameriku... chci ale ve volných chvilkách dopsat na blog aspoň některý věci...

Prom, na ten se všichni ptají, je to velká událost, kterou mají všichni spojenou s americkou střední...

Šaty se řeší od Vánoc, přestože jsme prom měli až na konci dubna. Dál se pak hledají "date", já jsem si tu žádnýho kluka nenašla, a tak jsme se domluvili se skupinou kamarádů. Konečně nadejde den D, celý den se zkrášlujete (máte výhodu, když je vaše máma kadeřnice a ségra to umí s make-upem). Když jste teda všichni krásní, jedete se fotit. Následuje večere, šli jsme do restaurace, která se jmenovala Prime Rib & Chocolate Cake (nejlepší čokoládovej dort mýho života). A pak už se přesunete na "ples", ten trvá od 8 do 11 (my jsme ho neměli v tělocvičně, jak je to ve filmech, ale v takových fakt hezkých prostorech v Portlandu). Jdete se nechat vyfotit do fotokoutku, můžete hrát poker nebo tančíte. Je to vlastně taková párty, akorát jsou všechny holky v dlouhých šatech a kluci v oblecích.

Nevím. Já jsem z toho prostě nebyla moc nadšená. Maturitní ples je teda asi jediná věc, kterou máme mnohem lepší my v Česku. Bylo to zvláštní, hraje tam hudba jako v klubu, všichni tak tančí, a celou dobu to obchází a pozorujou učitelé a dobrovolníci rodiče a kontrolují, jestli nemají studenti sex uprostřed parketu (to nekecám, to se vážně děje). Bylo to teda dost jiný, ale to místo bylo krásný, pozorovala jsem, jak jsou všichni krásný, a snědla tak sto jahod v čokoládě, takže ve výsledku to bylo fajn. Americký prom mě teda úplně nenadchl, ale i tak jsem ráda, že jsem šla, přeci jen je to součást středoškolskýho experience...

prostě žiju, mám se fajn vol. 3

Je toho pořád nějak moc a já nemám čas nebo pak náladu sem psát. Každopádně posledních pár dnů jsem byla velmi produktivní co se týče úkolů do český školy, a tak mám dnes odpočinkový režim a tím pádem i čas napsat aspoň něco, co se za poslední dobu událo. (promu věnuju samostatný článek, snad se k tomu brzo dokopu)

Emily se stala prezidentkou. Emily vyhrála volby a v příštím školním roce bude ASB prezident. (v Česku - školská rada? moc nevím, nic takovýho u nás na škole nemáme) Nebylo to samozřejmě jen tak, protože v Americe nic není jen tak, týden před volbami probíhala ve škole kampaň. Chodby zaplnily plakáty kandidátů na různé funkce, rozdávaly se všelijaké odznáčky a poslední dva dny se mohli "voliči" uplácet i jídlem - snahou bylo přimět nezajímající se spolužáky zapamatovat si vaše jméno a doufat tak v zisk jejich hlasu.
Emily leadership hodně baví, členem je každý rok a post ASB prezidenta je nejvýš, kam se můžete dostat, takže bylo jasný, že tam Emily směřuje. Nápadů na kampaň byla spousta, ale vyhrál Disney. Všechno se sladilo do modrý barvy - letáčky, plakáty, trička, odznáčky... Celý víkend jsme s Emily strávily výrobou plakátů (mé perfekcionistické já potřebovalo dokonalý disneyovský font), nažehlováním designů na trička, stříháním odznáčků a podobně, dopadlo to skvěle - všechno bylo krásný. Nebudu vás zatěžovat tunama detailů, kampaň se líbila a nakonec i volby dopadly pro Emily dobře.

Minulý týden jsme se byli podívat na školní představení the Miracle Worker, ve kterém hrála Laura, moje nejlepší americká kamarádka, Helen Keller. Hrát slepou a zároveň hluchou osobu muselo být náročný, ale Laura je vážně šikovná, celkově se to povedlo.

No a pak taky začal náš "senior countdown", odpočítávání zbylých školních dnů posledního ročníku.

Hrozně rychle mi to tady utíká, dokonce snad čím dál rychleji, zbývá mi 24 školních dnů, za 41 dní máme graduation a za 67 dní jsem doma v Česku. To už je jako nic. Lhala bych, kdybych řekla, že se netěším domů. Vlastně se těším fakt hodně, už jsem tu dlouho, chybí mi všichni a všechno, ale stejně tak mi bude chybět můj americký život, nechci se loučit a opustit to tu. 

Teď mám ale před sebou ještě několik týdnů, který si tady můžu naplno užít, takže zatím žádný smutky.

SPRING BREAK 2/2

Jak jsem psala minule, slavily jsme narozky mojí kamarádky z Brazílie. Našli jsme brazilskou restauraci a rozhodli se ji vyzkoušet. Překvapilo nás, že to nebyla jen další americká snaha o jinou kuchyni/kulturu, která je pak stejně vlastně víc americká než cizí. Čekalo nás ale pravý brazilský a výborný jídlo. Co to trošku kazilo, byli jedinci v teplácích a kšiltovkách, asi abychom nezapomněli, že jsme stále v Americe. Každopádně jídlo bylo vážně dokonalý, přejedli jsme se spoustou vynikajícího masa, Bia se zdála šťastná a spokojená, což bylo to nejdůležitější.

Emily, Bia, Maggie (Biy? asi ne, prostě její host mom) a já

Brzo ráno jsme pak vstali a vydali se na sever - do Washingtonu - do Seattlu. Aby všechno nebylo jenom dokonalý, tak se nám po cestě rozbilo auto. Všechno se ale vyřešilo, v opravně nám dali náhradní, a tak jsme jen s mírným zpožděním dorazili do Seattlu. Americký dálnice mě nepřestanou udivovat, hlavně kolem velkých měst - 5 průhů, neustálý kolony... netuším, jak to funguje, jak vědí, do kterýho pruhu se zařadit... šílený. 

Každopádně jsme se dostali, kam jsme chtěli - navštívili jsme kampus University of Washington, stavili se na vyhlídce v Kerry Parku, obdivovali Space Needle, prošli jsme Public Market a nezapomněli jsme ani nalepit žvýkačku na známou Gum Wall. 

jaro - University of Washington

výhled z Kerry Parrku

první Starbucks

Public Market (kdybyste si náhodou nevšimli těch nápisů)

Gum Wall

mňam mňam

Rozhodli jsme, že nahoru na Space Needle pojedeme až večer, abychom viděli celé město v noci. V 8 hodin nadšeně dorazíme k pokladně, kde nám velmi otrávená slečna oznámí, že už je vyprodáno, že to máme zkusit zítra. Byli jsme tam dvě hodiny před zavírací dobou. Ani to, že jsem až z Český republiky a že jsem v Seattlu jen na jeden den, nepomohlo. Zklamání, smutek, trošku i vztek.

Space Needle

noční výhled z Kerry parku

Alespoň mám důvod se vrátit. Seattle mě nadchl, je moderní a krásný. Hlavně je to vážně město. Město, kde je hromadná doprava a pořád to tam žije, což mi tady vážně chybí. Rozhodně se tam plánuju jednou vrátit. 

Výlet do Seattlu byl jen rychlý, jednodenní, ale i tak to bylo skvělý. 

No a zbytek prázdnin jsem strávila doma, návštěva Seattlu mě přiměla začít znovu koukat na Grey's Anatomy, dělala jsem nějaký úkoly, však to znáte...